Lucie Smutná: Má práce se stala koníčkem

Lucie Smutná: Má práce se stala koníčkem

 Lucie Smutná, majitelka e-shopu Luvini, je činorodá bytost, pro kterou je práce zároveň jejím koníčkem. S Lucií jsme si povídaly o její lásce k Itálii, italským vínům a o tom, jak se rozhodla tuto vášeň sdílet s ostatními.

 

Jak vznikl e-shop Luvini a co tě motivovalo k jeho založení?
E-shop vznikl, aby se italská vína dostala k lidem sem domů. Cílem je také sdílet historii a cestu vinařů. Chceme sdílet příběh, který se ve vínech ukrývá. Jelikož Luvini má historii v oboru sklářství, tak jsem také chtěla lidem předávat informace ohledně výroby českého skla.

 

Má název Luvini nějaký hlubší význam?
Do názvu značky jsem chtěla vložit kousek sebe. Zároveň jsem nechtěla nic složitého prostě lehce zapamatovatelného. Tudíž vzniklo LU = Lucie, VINI = italsky vína.

 

Jaký je tvůj vztah k Itálii, jejich vínům a proč ses rozhodla specializovat právě na ně?
Vztah k Itálii je velmi kladný. Prožila jsem tam část života. A to jak profesně jako profesionální volejbalistka, tak jsem tam prožila i osobní život. Bývalý partner byl Ital, tudíž cesty do Itálie byly pravidelné. Poznala jsem místní kulturu ne jako turista. Naučila jsem se plynně italsky, a to mi pomohlo se dostat pod kůži vinařů o dost rychleji.  Italská vína mi jsou blízká stejně tak jako Italové. Nechávám se inspirovat jejich radostí ze života a radostí z jídla. (smích)

Doporučuji každému. Italskými víny ale končit nechci. Luvini chci posouvat stále dál. Na pořadu dne jsou i španělská a francouzská vína. Vše má ale svůj čas. Nejprve chceme zákazníkům zajistit vína ze všech italských regionů.

 

 

 

Jakým způsobem vybíráš vinaře a jejich vína do své nabídky a jaká jsou tvá specifická kritéria?
Vinaře vybírám především na veletrzích jako třeba Vinitaly, který se každoročně koná ve Veroně. Dále se nechávám inspirovat Instagramem.

Při výběru přijdou na řadu nejprve vzorky. Nedovážím vína, která jsem neochutnala. Jako další krok je osobní seznámení se s vinařem. To je pro mě extrémně důležité. Jsem člověk, který chce znát historii vinařů a způsob, kterým ve vinařství fungují a jakým způsobem k vínu přistupují.

 

Jaký je tvůj nejoblíbenější italský vinařský region a proč?
Bohužel nedokážu odpovědět. (smích) Každý region mě vždy něčím překvapí. Nikdy mě ale neomrzí oblast Asolo a severní Veltellina. Asolo je za mě malebnější než Valdobbiadene i přesto, že ve světě prosecca je méně známé než Valdobbiadene. A oblast Valtellina je fascinující svými strmými svahy, kde se vinice nacházejí. Sběr hroznů je zde extrémně složitý a o to víc si cením vinařů za tak náročnou a nebezpečnou práci.

 

 

 

Jaká jsou tvá oblíbená místa v Itálii obecně?
Ostrovy Sicílie, Elba a Sardinie. I přesto, že je to Itálie, tak každý ostrov je jiný, a to se mi líbí.

 

Jaké konkrétní vzpomínky z tvého pobytu v Itálii tě nejvíce ovlivnily?
Mnoho věcí mě ovlivnilo.

Způsob stravování – Výběr jídla společně s vínem je pro Italy důležitý a oni vědí proč. Přála bych si, aby to takto fungovalo i u nás. Stačilo by začít ryba, mořské plody = bílé víno a ne červené, a žádný parmazán na rybí pokrmy! (smích)

Konverzace u stolu – Pro Italy je základ se sejít s přáteli a rodinou alespoň jednou do měsíce. Užívají si přítomný okamžik, povídají si, sdílejí svoje okamžiky. Prostě žijí.

Kultura stolování – Udělat si stůl krásnější, a nejen pro návštěvy je přece skvělý! 

Aperitivo – Pro mě teď už věc, bez které bych nemohla žít. (smích)

Volejbal – Italie je volejbalová země. Jsou zde nejlepší trenéři i hráčky. Právě v Itálii jsem udělala neskutečný progres, a to mi pomohlo do následujících angažmá. Trenéři respektovali hráčky jako ženy – nemyslete si – toto určitě není to samozřejmostí. Spíše výjimkou.

A na závěr můj roční pobyt na jihu Itálie v Kalábrii. Nikdy jsem nevěřila, že je takový rozdíl mezi Italy na severu a na jihu.

 

Jaké jsou tvé koníčky mimo víno a podnikání?
Má práce se stala koníčkem. K tomu se přidalo focení. Sport je v mém životě stále velmi důležitý, takže pohyb mám neustále, jen v jiné formě, než je volejbal.

Byla jsem zvyklá na kolektiv bab, které neustále krafaly a to se snažím stále udržovat. Jen se teď nescházíme na tréninku ale u skleničky vína. A je to taky fajn.

Zpět na blog